NAPSALI O NÁS     SPOLUPRÁCE     KONTAKTY    FOTOGALERIE

O ČČK

PRINCIPY ČERVENÉHO KŘÍŽE

  • humanita
  • nestrannost
  • neutralita
  • nezávislost
  • jednota
  • dobrovolnost
  • světovost

ZNAK

icrc symbolsZnak je tvořen červeným křížem v bílém poli. Vytvořen byl obrácením barev švýcarské vlajky jako symbol úcty k zemi vzniku hnutí. Od roku 1876 spolu s ním existuje znak červeného půlměsíce, který si prosadilo Turecko, které považovalo červený kříž za urážku náboženského cítění vyznavačů islámu. Postupně se k Turecku přidala řada dalších islámských zemí.

Červeným křížem a červeným půlměsícem mohou být označovány pouze vozidla, letadla, lodi, budovy, zařízení a osoby pověřené péčí o raněné a o jejich dopravu. Znak může samozřejmě označovat i movitý i nemovitý majetek národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

ŽENEVSKÉ DOHODY

Ženevské dohody (označovány též jako Ženevské konvence a Ženevské úmluvy) o ochraně obětí válek:

  1. Ženevská dohoda o zlepšení osudu raněných v polních armádách (1864)

    Podepsané státy se zavázaly, že budou uznávat neutralitu zdravotnického personálu, sanitních vozidel a vojenských nemocnic označených znakem červeného kříže, že budou shromažďovat a ošetřovat nemocné a raněné vojáky bez ohledu na to, ke které bojující straně patří. Dohoda též přesně vymezila užívání ochranného znaku červeného kříže.
     
  2. Ženevská dohoda o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři (1899)
     
  3. Ženevská dohoda o zacházení s válečnými zajatci (1906 a 1929)
     
  4. Ženevská dohoda o ochraně civilních osob za války (1949)
     

Dnes jsou tyto dohody ratifikovány již více než 160 státy a celkem jsou tvořeny čtyřmi sty padesáti články.

Roku 1977 byly schváleny dva Dodatkové protokoly k Ženevským dohodám:

  • Dodatkový protokol číslo 1: o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů
     
  • Dodatkový protokol číslo 2: o ochraně obětí ozbrojených konfliktů, jež nemají mezinárodní charakter (občanské války a ozbrojená povstání)

Protokoly zakazují používání zbraní, které nerozlišují mezi vojenskými a civilními cíli (zbraně hromadného ničení), dále zakazují bombardování a ostřelování objektů, jejichž zničení nebo poškození by ohrozilo přežití civilního obyvatelstva (plynárny, atomové elektrárny, hráze, přehrady, atp.). Na návrh Československa pak zakazují takové způsoby války, které ohrožují životní prostředí.

HISTORIE ČČK

Počátky činnosti Červeného kříže na našem území sahají do roku 1868. Od svého počátku se věnoval přípravě zdravotnického zázemí pro případ války a rozsáhlé charitativní činnosti financované převážně z výtěžků dobročinných akcí.

Československý červený kříž (ČSČK) vzniká v roce 1919, jeho první předsedkyní se stává Alice Masaryková. V lednu 1921 vzniká také organizace dorostu ČSČK, která se postupně stala jednou z nejpočetnějších na světě.

V prvních letech své existence se organizace ČSČK zaměřila především na pomoc postiženým první světovou válkou. Účastnila se protiepidemických akcí, zprostředkovávala styk rodin se zajatci, pomáhala uprchlíkům, ale také ovlivňovala zdravotnické a hygienické uvědomění lidu. Podílela se na výchově ošetřovatelek, budovala zdravotní ústavy a dětské prázdninové osady, zřizovala poradny pro matky s dětmi, ambulatoria, jesle, útulky rodiček, sirotčince, žákovské domovy a útulky pro starce. ČSČK organizoval také dopravní zdravotní službu, posílal nemocné do ústavů, pomáhal při živelních pohromách.

V činnosti ČSČK na Slovensku a na Podkarpatské Rusi převažovala především sociální a charitativní stránka činnosti.

Velmi brzy si ČSČK díky politické podpoře vládnoucích kruhů, sympatiím veřejnosti a široké členské základně vydobyl ve společnosti významné místo. Na počátku druhé světové války byla v Čechách a na Moravě činnost ČSČK násilně umlčena.

V závěru války a bezprostředně po jejím skončení se zdravotníci ČSČK významně podíleli na likvidaci skvrnitého tyfu v Terezíně, zajišťovali základní zdravotnickou pomoc a hygienický dohled nad transporty osvobozených vězňů z koncentračních táborů.

V prvních poválečných letech obnovil ČSČK svou organizační strukturu z období první republiky a také obsah jeho činnosti se nezměnil. Zaměřil se opět na odstraňování následků války. Bylo to však jen na krátké období tří let.

V souladu s hlubokými strukturálními změnami uskutečňovanými po únoru 1948 se začal výrazně měnit i dosavadní profil ČSČK. Charitativní spolek byl násilně přeměněn na společenskou organizaci sdruženou v Národní frontě. S masovou členskou základnou a s uznávanou, společensky prospěšnou činností.

Od počátku 50. let jsou budovány zdravotnické družiny a zdravotnické hlídky ČSČK. Postupně jsou budovány stanice první pomoci. Dobrovolní zdravotníci ČSČK se zapojují do náročných zdravotnických akcí (hromadná očkování, snímkování ze štítu, aj.), rozvíjí se činnost lidových hygieniků. Na školách jsou ustavovány třídní hlídky mladých zdravotníků, obětavě pracují desetitisíce dobrovolných sester ČSČK a dobrovolných pečovatelek ČSČK.

Jsou pořádány stovky zdravotnických kursů, začíná se budovat systém studijních středisek a letních pionýrských táborů ČSČK pro zdravotně oslabené děti. Rozvíjí se bezpříspěvkové dárcovství krve, ČSČK úspěšně zabezpečuje dobrovolné zdravotnické služby při Československých spartakiádách, ale také např. při záplavách na Žitném ostrově a na jižním Slovensku v roce 1965 a při řadě dalších akcí.

V letech 1968-1969 se v ČSČK objevují snahy o návrat k základním principům Červeného kříže a k obnově charitativních činností. V 70. letech ČSČK ve své činnosti klade zvýšený důraz na úkoly zdravotní výchovy, výchovy ke zdravému způsobu života a na zlepšování pracovního a životního prostředí. Velkým úspěchem doma i v zahraničí se stávají zdravotně výchovné hry pro děti předškolního věku "Když Alenka stůně" a "Otužilček" a rozhlasová zdravotně výchovná hra "Abeceda docela malých doktorů", určená pro žáky základních škol. ČSČK se stává iniciátorem a koordinátorem dlouhodobého celospolečenského programu "Úcta ke starším". Svou činnost rozvíjí Vodní záchranná služba ČSČK.

Značnou popularitu nejen mezi členy ČSČK, ale i mezi širokou veřejností si získaly časopisy "Zdraví" a "Zdravie"vycházející i v současné době. Úspěšně se rozvíjí rovněž zahraniční činnost. Z fondu humanity poskytuje ČSČK každoročně řadu pomocí zemím postiženým přírodními katastrofami.

ČSČK udržuje pracovní kontakty s Mezinárodním výborem ČK, Ligou společností ČK a ČP a s národními společnostmi ČK a ČP.

Po změnách uskutečňovaných v naší zemi po listopadu 1989 se ČSČK znovu přihlásil k důslednému dodržování 7 základních principů mezinárodního hnutí Červeného kříže.

Celostátní konference v dubnu 1990 přijala poslední dosud platné Stanovy ČSČK které mj. umožňují činnost relativně velmi samostatnému hnutí Mládeže ČSČK. ČSČK se zapojuje do pomoci uprchlíkům, pomáhá v Rumunsku, ale také amnestovaným vězňům.

Dnem zániku federálních orgánů ČSČK přešly jejich kompetence na orgány Červeného kříže v České republice a Slovenské republice.

Děkujem našim sponzorům